výhled na Piran ze přírodního parku Strunjan
Vítejte na mojí stránce!
Vzhledem k tomu, že jste tu, se pravděpodobně nějakým způsobem zajímáte o Slovinsko. Každý český návštěvník mi udělá velkou radost, protože si ráda představuji, že jsem jeden z článků dlouhého řetězu sympatizování mezi oběma národy, které sahá daleko do minulosti a je stále přítomné.
Velký český spisovatel Milan Kundera ve své předmluvě k vydání slovinského překladu Směšné lásky z roku 1974 napsal:
slovinské pobřeží
„V letech 1968 a 1969, v té pro Československo pohnuté době, když se každý Čech, chtě nechtě, musel sám sebe ptát, jestli by mohl žít bez své vlasti, jsem hodně cestoval po celém světě. Ale mezi všemi zeměmi jsem poznal jen jednu, v níž jsem se necítil jako v zahraničí. Bylo to ve Slovinsku. / … / Vždy, když jsem překročil slovinskou hranici, jsem měl pocit, že vstupuji do svého tajného domova, neskutečného domova, který znám ze svých snů. Pozoroval jsem slovinské vesnice a zdálo se mi, že jsou to Čechy z dob, kdy byly ještě krásné. / … / Miluji Slovinsko z toho zázračného tajného pocitu blízkosti. A také proto, že je malé. Čechy jsou také malé, ale Slovinsko je tak malé, že tam prý mají řeky jen jeden břeh. Trvalo mnoho let, než jsem si uvědomil, jak drahocenné jsou právě malé věci. / … / Od roku 1970 jsem ve Slovinsku již nebyl, protože nemám možnost překročit hranice své vlasti. Ale stále na něj myslím. Myslím na Lublaň se svými zázračnými domy podél řeky, nejtišší město na světě, koutek něžností, azyl mých snů, ve kterém nebudu nikdy žít, které mě ale přesto naplňuje šťastným poznáním, že existuje nějaká moje druhá, tajná, snová vlast.“
(následně přeloženo do češtiny ze slovinského překladů překladatele Dušana Barana, ©Ksenija Mravlja)
I dnes, když pozoruji české turisty ve Slovinsku, u nich vidím podobné nadšení pro naši zemi. Každý rok je jich u nás stále víc a víc, a tak se již zařadili na seznam 10 národů, které Slovinsko navštěvují nejvíce. Zejména jsou uchváceni slovinskou přírodou a horským světem. Pomalu se stává, že znám téměř více Čechů, kteří jako „praví Slovinci“ zdolali naši nejvyšší horu Triglav, než Slovinců…
hora Golica ve slovinských Alpách je v květnu a červnu plná narcisů
Kontakty mezi oběma zeměmi ale nejsou jen turistické, jsou také kulturní, umělecké a literární. Dokonce i naši největší romantičtí básníci Karel Hynek Mácha a France Prešeren spolu rádi bloudili po lublaňských hospůdkách, v nichž hledali inspiraci. Nejznámější slovinský architekt Jože Plečnik se přátelil s českým prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem, jenž mu svěřil úpravu Hradčan a řadu dalších projektů v Praze. Masaryk se stal také čestným doktorem Univerzity v Lublani. Jedna z prvních slovinských spisovatelek Zofka Kvedrová nějakou dobou žila v Praze a v češtině vydala řadu knih, z nichž některé dosud nebyly vydány ve slovinštině…
Během své práce ráda spojuji tyto dva světy – český a slovinský – které jsou hodně propletené, ale stále velmi odlišné. Ačkoli byl začátek mého poznávání české kultury zcela spontánní, studium českého jazyka a literatury v Lublani, a částečně i v Brně a Plzni, mě nadchnul. Dle mého názoru je česká kultura jedna z nejbohatších v Evropě. České literatuře, filmografii i neuvěřitelnému smyslu pro humor, se jen tak něco nevyrovná. Díky dobré znalosti Vaší kultury, Vám mohu jako turistická průvodkyně představit tu naši slovinskou způsobem, který Vám bude blízký, a zároveň zůstane stejně autenticky slovinský.
malebné historické město Škofja Loka
S češtinou jsem i nadále v úzkém kontaktu jak díky aktivitám turistické průvodkyně, tak díky jeho vyučování a překladu – blízký mi je především literární překlad a ve slovinském jazyce byla vydána již řada mých překladů českých literárních děl. Pro více informací o mých službách viz SLUŽBY a o mých zkušenostech REFERENCE.